Trpělivost i kakao přináší :)

Ale ano, žiju, jen obchoduji trpělivě. V lednu se objevilo hned několik možností vstupu do obchodů, ale pouze dva se podařilo reálně exekuovat. Ze shortu na sójových bobech mě dostal na zajištěném nulovém zisku dobrý fundamentální report. Chvilku jsem si lámal hlavu, jestli jsem neměl před hlavním měsíčním makrem prostě vybrat drobný zisk a jít z trhu. Pak jsem si ale připomněl, že podobné úvahy postrádají smysl. Bylo to v zisku, nedošel jsem až k plánovanému profitu a mezitím se trh pohnul na druhou stranu. Byl to obchod za nula, a hotovo. 

Druhá možnost, která se už dlouho rýsovala trhu s kakaem, byla mnohem zajímavější.  Kakao se nachází v dlouhodobém rostoucím trendu. Jeho korekce proběhla v prosinci a na počátku ledna, v jehož průběhu ukázala data COT reportu solidní nákupní příležitost. 

Samotný COT report ale ještě neznamená otevření pozice! Jen možné nastavení trhu, při kterém je potřeba zvýšit svoji pozornost. Není to žádná zvláštní práce dvě hodiny o víkendu při studiu COT reportu a pak se před spaním podívat, jak zavřely vybrané komodity a jestli se případně nechystá některý z možných vstupů. Není jich zase tolik. Pokud COT ukáže pět možných obchodů do longu a sedm do shortu, reálně povětšinou uvažuji maximálně o jednom longu a dvou shortech či naopak cca pět hodin týdně pro mé obchodování zcela postačí.

Delší dobu se ale na „kakau“ nic mimořádného nedělo. Přinejmenším pokud se jedná o průkaznou změnu trendu. K té došlo až minulý týden ve středu a hned čtvrtek mně dovolil se solidním risk-reward-ratio  pozici otevřít. Cenový graf propracoval na hranici indikátoru, kterou pro tyto příležitosti používám.

Tentokrát možná naplno zabral i jeden z mých výstupů a leden tak uzavírám se zajímavým ziskem. 

Nuda v prosinci

Ptalo se mě několik známých, jestli jsem neumřel. Že na blogu, kde diskutuji své obchody, už dlouho nic nebylo, tak jestli jsem nezapomněl. Inu, nezapomněl. Jen se za celý prosinec neobjevila jediná příležitost, která by nakonec vedla k obchodu. Někdy to tak prostě je. Obchoduji proto, abych vydělal nějaké peníze a ne proto, abych obchodoval často. Předpokládám, že na úspěšného obchodníka ukazuje jeho obchodní účet a nikoli frekvence obchodů.

Je to stejné jako u šachů, které občas trénuji. Měl jsem tu čest hned s několika svěřenci a mohu říct, že kdyby se mistr světa určoval podle toho, jak rychle hráči hrají, byl by nejlepším světovým šachistou jistý Honzík Zikmund. Jenže on je mistrem světa Magnus Carlsen. Netahá sice tak rychle a na své partie spotřebuje více času než zmíněný Honzík, ale na druhé straně nad svými tahy přemýšlí a je tak mnohem úspěšnější.

I když se tedy v posledním měsíci k „něčemu schylovalo“ nakonec z toho díky chybějícímu vstupu obchod nebyl. Žádná škoda. Neztratil jsem ani cent J. Ba naopak moje akciové pozice nějaké „chechtáky“ daly. Co na tom, že jsou malé?

Prosinec byl spíše měsícem úvah nad tím, zda nezačít opět budovat dlouhodobější akciové portfolio. Všichni jsou long a všichni jsou optimisté. V tom mě utvrdil třeba hlavní stratég BNP Paribas na svém výhledu prezentovaném v tomto týdnu v Praze. „Máte poslední příležitost zainvestovat své peníze. Pokud jste to ještě neudělali, pak teď je ta správná chvíle!“ znělo z pódia. Ano, světové ekonomika roste, centrální banky se snaží, jak se dá a budou se snažit i nadále. Nebezpečí inflace je nízké, korporátní zisky rostou, alespoň je to platné nyní před zahájením výsledkové sezóny… Jenže já, na rozdíl od těch ostatních optimistů, nemusím prodávat klientům žádný fond. Moji starostí je bránit svůj kapitál a to pokud možno šikovně spojit s tím, že zároveň také vydělám nějaké peníze.      

Snad proto od budování akciových pozic prozatím ještě upustím. Z mého pohledu jsou totiž zejména ty americké dostatečně drahé a to i přesto, že souhlasím s většinou argumentů, které optimisté předkládají. Pro budování dlouhodobého portfolia je z mého pohledu důležitá valuace. A ta je v USA, jak ukazuje několik následných faktů a grafů, skutečně příliš vysoká.

Klasický poměr mezi cenou indexu a jeho zisky (P/E ratio) je aktuálně nad devatenáctinásobkem (historický průměr je 15,5). Shillerovo desetileté cyklicky očištěné P/E ratio je na tom ještě hůře. Aktuální hodnota 26,19 při historickém průměru 16,5. To je výše než v roce 1963, kde pozvolna končil jeden ze sekulárních býčích trhů a velice blízko hodnotě z let 2007 a 2008. Historicky citelněji výše jsme byli jen v roce 1929 a 2000. Rychlý výpočet založený na historických datech ukazuje na budoucí výkonnost SP500 na desetiletém horizontu na úrovni 2,1% p.a. (10yrs. return estimate: 1.06 * (15/ShillerPE)^(1/10) – 1 + dividend yield  tedy 1.06*(15/26.19)^(.1)-1+.022 = 2.1%). Konstanta 1,06 je vyjádřením historického ročního růstu zisků akcií sdružených v indexu SP500. Pokud bychom do vzorce ovšem chtěli implementovat růst korporátních zisků odhadovaných analytiky pro příští rok, dostaneme ze vzorce údaj mnohem optimističtější. Odhad Agentury Standard and Poor´s hovoří o růstu zisků 19% a změníme-li konstantu na 1,19 dostáváme se na očekávaný výnos kolem 14,5% p.a.! Kritickou otázkou tedy je, zda se bude růst korporátních zisků zvyšovat spíše tempem blízkým historii, nebo zda dojde na optimismus sršící z analytiků. Ziskové marže jsou již nyní na historických maximech. Jen těžko se mi věří, že by se v budoucnu ještě dramaticky zvyšovaly a to zejména v silně konkurenčním prostředí, které kapitalismus přirozeně vytváří. Predikce analytiků bývají často příliš optimistické a věřím tomu, že to tak bude i v tomto případě. Vždyť stejný odhad stejné agentury pro rok 2013 počítal s šestnácti procentním růstem a to se od reality na podprůměrné pěti procentní hranici dramaticky liší!  

Navíc podle Thommson –Reuters jsou samy firmy v očekávání svých zisků v právě započaté výsledkové sezóně velice pesimistické.

Pesimistická očekávání bývají často maskovací taktikou. Snížené výhledy zisku se lépe překonávají, že…A překonání byť snížených zisků přece jen znamená pozitivní údaj! I tak, jsem zvědavý, kdo bude mít nakonec pravdu. Převládne optimismus analytiků, nebo firemní pesimismus?

Ani další hodnotové ukazatele, které sleduji, nevypovídají o tom, že by byla doba, pro velké investice ve Spojených státech. Poměr tržní kapitalizace US akcií k tamnímu HDP, logický to ukazatel hodnoty akcií používaný i Warrenem Buffettem mluví ke svým vyznavačům také poměrně jasnou řečí.

Z tohoto pohledu je index dražší, než byl v roce 2008 a je tedy citelně nadhodnocen. Pokud bychom se chtěli dostat k průměrným hodnotám tohoto poměru značícím férově ohodnocený trh, museli bychom kalkulovat s hodnotami SP500 mezi 1500 -1600 body! Historický výnos amerických akcií při takovémto ohodnocení odpovídá 1,8% p.a. To není nepodobné číslu, k němuž jsem dospěl jinou cestou o něco dříve. 

Ještě dva ukazatele, které z mého pohledu svítí na investory červeným světlem. Prvním z nich je CBOE SKEW Index měřící riziko poklesu indexu SP500 pomocí ceny OTM opcí. Pokud se zvyšuje poptávka po OTM put opcích a tedy i jejich cena (trh tedy předpokládá pokles indexu SP500) roste i tento index. Pohled na aktuální graf hovoří sám za sebe.

Solidní vypovídací hodnotu má také další graf znázorňující vztah mezi čistou pozicí (LONG-SHORT) commercials na 30-days Federal Funds a vývojem indexu SP500.

Z grafu je patrné, že institucionální tradeři byli zpravidla schopni předvídat hlavní tržní pohyby a dostatečně se před nimi třiceti denními „Fed Funds“ zásobili (růst net positions). Nic není dokonalé a tak peak v net positions z května 2012 neznamenal pokles trhu, nicméně jak v roce 2007, tak i při dalších příležitostech byl zvýšený zájem commercials o super bezpečná aktiva dobrým signálem k možné korekci.     

Věřím tedy, že se v roce 2014 dočkáme na US trhu významnější korekce trendu a tudíž lepší příležitosti alespoň k částečnému budování dlouhodobějšího portfolia. Korekce by ale neměla znamenat dlouhodobý obrat trendu. Nicméně mohla by být dostatečně hluboká i proto, že hodnota „zamaržinování“ US trhu je extrémní.